Z této filosofie plyne etika svobody. Absolutno se v ní nejeví jako zdroj totálního nároku či jako absolutní moc. Jádrem mravního života není povinnost a poslušnost. Bytí a dobro jsou v této filosofii zaměnitelné. Být je dobré, nebýt je zlé. Etika je zde založena na vděčném a radostném přitakání k bytí, resp. k životu. Znamená to, že v zásadě dobré je takové jednání, které život chrání, podporuje a rozvíjí. Konkretizace etické látky je dána mravní tradicí a je předmětem mravního diskursu. Etika může argumentovat v tomto etickém dialogu tak, že odvozuje z filosofických předpokladů a z poznání životních situací individuální a sociální mravní normy. Jde tedy o etiku založenou na poznání, nikoli etiku voluntaristickou.