Náboženství, jak mu rozumím, je spíše životní postoj či orientace než například souhlas s nějakou neověřenou naukou. Není pro mne náhražkou vědy nebo filosofie. Jeho jádrem je osobní spiritualita. Víra je cosi jako bytostná důvěra a odvaha žít svůj život navzdory všemu. Má také co dělat s láskou; věřím tomu, koho mám rád a mohu mít doopravdy rád toho, komu věřím. Víra se obvykle vyznává slovy nějakého kréda. Více než slova jsou však vyjádřením víry celkový způsob života a konkrétní jednání.

Je přirozené, že lidé náboženské postoje sdílejí. Náboženská hnutí a společenství se pak ale mění v instituce. To s sebou nese značná rizika pro jednotlivce i společnost. K organizovanému náboženství nemám mnoho důvěry. Nenechám si například přikazovat, čemu mám věřit, nebo co mám pokládat za správné. S nějakými předpisy a pravidly musím vnitřně souhlasit, mám-li je v praxi respektovat.