Zvláštní hodnotu má pro mne antroposofie tvořivě rozvíjená z podnětů nesnadno objevovaných u Rudolfa Steinera. Předchází jí filosofická, původní teosofická (před Blavatskou) a snad i rosikruciánská linie reprezentovaná jmény Eckhart, Boehme, Novalis, Goethe, Baader, Schelling, Fichte, Hegel. Tam vidím také zdroje obnovy, o nichž může být řeč jinde, v samostatném článku. Nezajímá mne pouhé opakování Steinerových tezí. Je třeba se odnaučit chápat jeho imaginace jako informace. Zde bych chtěl odkázat aspoň jednoho pro mne nanejvýš významného vykladače této tradice, jímž je Georg Kühlewind (v češtině zatím nic). Jde o spiritualitu mystickou a zároveň tvůrčí, hlubokou, ale i svobodnou. Nevede člověka domněle zpět do duchovního lůna, z nějž vyšel, nýbrž jednoznačně vpřed, s respektem k lidské svobodě a lidským dílům.

Inspirující pro mne je i katolické meditativní hnutí založené na mnišských tradicích a na meditačních postupech jiných náboženství. Představiteli jsou pro mne Thomas Merton, Bede Griffths, Anthony de Mello, Raimundo Panikkar, Ropbert Kennedy a další.

Velmi významní jsou pro mne křesťanští myslitelé a praktici hledající alternativu k upadlé liberální společnosti současnosti. V tomto smyslu jsou mi blízcí např. Hilaire Belloc, Gilbert Keith Chesterton, Alexander Solženicin, současný filipinský politický myslitel a politik Nicanor Perlas, s výhradami někteří z latinskoamrických a afrických teologů osvobození. Snažím se sympatiemi sledovat i židovské a muslimské společensky angažované myslitele. Přínosné vedle ryze duchovního je pro mne i politické myšlení a jednání vietnamského zenového mistra žijícího ve Francii Thich Nhat Hanha.