Jako základ politických koncepcí, které se chtějí pohybovat v mezích ústavnosti, bývá uváděna demokracie. Nemá-li přihlášení k ní být jen gestem, je nutno ji blíže prozkoumat. Má to být vláda lidu. Vliv lidu (občanstva, voličstva) na výběr těch, kdo mají vládnout, je nepatrný. Volby jen nepatrně ovlivňují zahraniční politiku státu, protože ta je dána mezistátními smlouvami a členstvím v různých nadnárodních systémech. Nemohou prakticky měnit hospodářský život země, protože trh je autonomní a o mnohém rozhodují například významné nadnárodní ekonomické subjekty. Různé volební systémy dovolují občanovi rozhodovat obvykle jen mezi dopředu určenými skupinami kandidátů, které mu předloží k odsouhlasení politické subjekty. Musí jít nezávisle na vůli voličů o subjekty již předem dostatečně mocné a bohaté, schopné financovat úspěšnou účast ve volbách.

Nevládne lid, nýbrž mocenská elita, jíž netvoří jen politici a státní úředníci, ale i významné ekonomické subjekty. Její vláda může být v otevřené pluralitní společnosti omezována a kontrolována. Ze způsobů jak to činit, jsou tradiční demokratické postupy (rozhodování většiny, ohled na menšiny, snaha o nezávislá média a nezávislé soudy apod.) relativně nejlepší. Jsem pro zastupitelskou demokracii s prvky demokracie přímé. Právo (nikoli povinnost) volit má mít každý. Skutečně pak volí ti občané, kteří mají ochotu a zájem se ujmout svého podílu na moci.

V oblasti usměrňované právem má být nastolena rovnost. Jednotlivci nebo skupiny si nejsou rovné v tom smyslu, že by byly stejné. Nikdo nemá být privilegován ale ani omezován jen pro svůj původ, pro národní nebo náboženskou příslušnost nebo pro majetkové poměry. Nemělo by však jít o čistě mechanickou rovnost. Zejména tam, kde se právo dotýká kultury a spirituality, je nutno dbát na jedinečnost každého člověka. Je třeba zvlášť chránit práva menšin.