Francouzská revoluce otevřela spolu s poněkud odlišnou revolucí americkou nové cesty. Dnes už bychom ji sotva viděli jako samozřejmě dobrou ve všem, co přinesla. V některých etapách byla pod jménem demokracie a svobody nastolena vláda davu, diktatura a teror. Přesto dává její heslo Svoboda, rovnost, bratrství příležitost k samostatné úvaze. Lze o něm uvažovat i mimo konkrétní dějinnou situaci v níž vzniklo.

Svoboda je podle mého osobního přesvědčení doma především v tom všem, co v lidské společnosti reprezentuje ducha v souladu s biblickým výrokem kde je Duch, tam je svoboda. Lidský duch je tím, co činí člověka svobodným. Je to svoboda sama. Je nutná svoboda vědeckého bádání, filosofických interpretací, svoboda vyznání. Umělecký projev nemá být omezován příkazy a zákazy. Je ale třeba hájit také aspoň relativní nezávislost kultury na trhu. Některé formy duchovního života bývají tržně neúspěšné, ale jsou pro veřejný život nutné. Rovnost v duchovním životě může znamenat nanejvýš stejné možnosti pro všechny. Bylo by škodlivé prosazovat ji v tom smyslu, že jsou všichni stejně nadaní, stejně mravní, stejně inteligentní. Je třeba se bránit zavádění rovnosti, např. mezi umělecky hodnotnými díly a povrchní zábavou nebo kýčem.

V oblasti usměrňované právem je doma rovnost. Lidé nejsou stejní, ale mají stejná práva. Je třeba zajistit rovnost práv občanů jako jednotlivců. Nikdo nemá být privilegován pro svůj původ, pro národní nebo náboženskou příslušnost nebo pro majetkové poměry. Také nesmí být omezována ničí práva z podobných důvodů. Nemělo by však jít o čistě mechanickou rovnost. Zejména tam, kde se právo dotýká kultury a spirituality, je nutno dbát na jedinečnost každého člověka. Je třeba zvlášť chránit práva menšin.

Pokud jde o hospodářský život, dnes se téměř obecně považuje za rozhodující svoboda. To ale vede k tomu, že vše ovládá bezohledná soutěž ekonomických subjektů. Slabší a méně schopní jsou krutě vyřazováni z boje. Vznikají obrovské sociální rozdíly. S bohatstvím těsně souvisí moc. Ničím neomezený tržní systém proto vede k tomu, že rovnost politických subjektů, ba i kulturní a duchovní svoboda je stále více jen fiktivní. Vládnou spíše mocní a bohatí, často ti, kteří získali bohatství nepoctivě. Neomezený tržní systém činí demokracie iluzorní. Základem hospodaření by podle mého mínění mělo být bratrství, tedy solidarita.